 |
| Login | |
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd. | |
| Dotaz | |
| Menu | |
| Encyklopedie | |
| Jazyk | |
Vyberte si jazykové rozhraní:
| |
| Přečtěte si také | |
| |
 | Mick Box interview 2004 |
 Nedokončený rozhovor s Mickem Boxem
Uriah Heep vystoupili 21.února 2004 ve zlínské sportovní
hale Novesta. S Jardou Louckým, starým rockerským rozhovorovým parťákem,
jsem se vydal po zkoušce do šatny za kapelou. Mick Box s půlmetrovou
bagetou pod paží byl usměvavý a vstřícný jako vždy, za minutu jsme si už
povídali. Bageta čekala v rohu.
Bohužel, v půlce
rozhovoru selhala technika, aniž bysme si toho všimli, a tak budu muset položit
některé otázky Mickovi znovu. Například tu, kteří kytaristi jej zamlada nejvíc
ovlivnili, a jak to bylo u Spice s Vanilla Fudge. Já si jen pamatuju, že
zásadní byl pro Micka Jeff Beck, což je v této souvislosti
nejfrekventovanější jméno mezi všemi britskými kytaristy. Jmenoval ale i pár
dalších…
Napravím příště. Lee
Kerslake, který chvíli posedával opodál, a na kterého se už nedostalo, se už do
Česka nejspíš nepodívá, a to mě mrzí moc a moc. S ním jsem chtěl probrat
mládí v Gods, Head Machine, nahrávání Demons & Wizzards, kauzu Ozzy
& Sharon. A taky jeho zpívání, na zkoušce totiž suverénně projel půlku
repertoáru Uriášů, to když se Shaw na cosi nasral a utekl…
---
Současná sestava Uriah Heep je nejstabilnější v historii
skupiny, hraje od roku 1986. O rok později vystoupila také
v Československu. Pamatujete si na to vystoupení?
Jistě, vzpomínám si. Bylo to
fantastické. Byli jsme první kapelou, která jela koncertovat do Ruska ( tehdy
Sovětského svazu ). Měli jsme naplánováno kolem 10 koncertů a také nahrávání
živého alba, při té příležitosti jsme vystoupili také v Československu.
Bylo to opravdu bezvadné.
(poznámka JM: ten ostravský koncert ve vítkovické hale
byl jeden z nejpřeřvanějších, co jsem kdy zažil, oni ty šavle na mixu
nejspíš nechali nastavené na moskevský stadión… cesta průtrží zpět,
s porouchanýma stěračema a hlavou z okýnka ven, byla taky
nezapomenutelná)
Vaše album Magic Night nevyšlo pouze jako DVD a CD ale také jako SACD (
Super Audio CD). Budou v tomto formátu vydány také další tituly Uriah Heep?
Ano, v tomto formátu
budou vydána i starší alba, obzvláště u živých vystoupení máte dojem, že jste přímo tam. Dohlížím na to,
aby tedy vyšly i starší věci.
(poznámka JM: dodnes nesplněno ani náznakem)
Je už skoro tradicí, že organizujete tzv. Magician
Birthday Party – narozeninovou párty, na které se setkávají také bývalí členové
kapely a hudební přátelé. Naneštěstí pro neanglické fanoušky je to trochu
komplikované navštívit tuto show. Neuvažujete o turné, které by bylo
v tomto duchu?
Už jsme to zvažovali, ale je
téměř nemožné sladit čas tolika zúčastněných lidí a připravit tímto způsobem
regulérní turné. Máme fanoušky po celém světě, v jižní Koreji, Japonsku,
Austrálii, Novém Zélandu, Americe, Kanadě, Skandinávii i jinde v Evropě, v Brazílii,
a tito lidé se sjedou do Londýna a vytvoří jednou velkou rodinu Uriah Heep.
Není to jenom o tom koncertu ale je to vlastně celý víkend Uriah Heep v Londýně.
Někdy mají chuť členové některých skupin se realizovat
v různých vedlejších projektech. Jak je to s Uriah Heep? Máš ty sám nějaký
vlastní projekt? V poslední době jsem slyšel něco v tomto duchu o
vašem bubeníku Lee Kerslakeovi.
Ano, Lee Kerslake se účastní nějakého takového projektu. Jmenuje
se to Livin´Loud, hrají tam Steve Morse, Don Airey, Bob Daisley a Jimmy
Barness. Vypadá to jako velice slibný projekt.. Já osobné se žádného takového
projektu neúčastním. Občas někomu nahraju třeba nějaké sólo, vlastní projekt ale
nemám, a upřímně ani na něj nemám čas.
Před dvěma lety hrál ve Zlíně Ken Hensley, a tak jsme
se jej zeptali na Davida Byrona a Garyho Thaina, což byli muzikanti, kterým se
osudným staly drogy. Proč tak mnoho mladých muzikantů podlehne drogám a
alkoholu?
Když o tom přemýšlím
z pohledu doby, ve které jsme začínali, tak to bylo určité dáno tím, že
jsme prostě o drogách naprosto nic nevěděli. Třeba s kouřením je to tak,
že máš nějakou informaci a můžeš se rozhodnout jestli kouřit nebo ne. My jsme o
drogách a alkoholické závislosti v té době neměli ani ponětí, a pokud tomu
člověk podlehl tak to bylo špatné. Dnes mají už děti ve školách daleko víc informací a můžou se rozhodnout. My jsme ty vědomosti
neměli.
A tvůj osobní pohled na drogy ?
Je to jednoznačně cesta
z kopce. Drogy nikdy tvůj život nevylepší, spíš ho poničí.
Podívejme se na současnou hudební scénu v Anglii.
Vypadá to, jako by nadvláda taneční scény byla u konce, u vás je teď velmi
populární skupina Darkness, která je kombinací hard rocku a glamu let
sedmdesátých. Jaký je tvůj názor na hudební scénu v Anglii, a má klasický
rock šanci se prosadit ve větším měřítku?
V Londýně je to velmi
obtížné, je to průmysl plný radiohitů a depresivních, sklíčených písní. Je
dobře, že Darkness doslova šokovali hudební průmysl, vyplnili na scéně díru a
nechávají vás usmát. Druhá věc je, jak dnes vypadá popová scéna, která je plná
peněz a přitahuje i dobré muzikanty. Je to naprosto znechucujicí kam hudební
business došel. Darkness sice nepřišli
s ničím novým, je to však osvěžující, baví je to, a i proto jsou úspěšní.
Díky za rozhovor a hodně štěstí
JM&JL
|
|
|
Poslal merhaut v Sunday, 05. July 2009 @ 20:39:53 CEST (1485 čtenářů)
(Více... | 4 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| Burke Shelley (Budgie) interview pro Spark 5/2009 |
Malá zpověď Anduláka zakladatele Nejraději mám přípravu rozhovorů s muzikanty, kteří mě vyprovázeli na cestě k hudební dospělosti. Je to pokaždé svátek, mít možnost zeptat se na pár věcí někoho, kdo se před 35 lety na mě zuřivě smál z plakátu a jehož alba patřila k vzácným pokladům asfaltových sbírek. Zákládající a dnes jediný původní člen BUDGIE, Burke Shelley je nejen muzikant s hlubokým zářezem v rockové historii, ale i pamětník a účastník dob, kdy v muzice nic nebylo nemožné.
Škoda, že čas nedovolil zodpovědět všechny otázky. Není všem dnům konec, a věřím, že v Retru v Praze bude možnost u Burkeho zjistit, jak to bylo s produkcí alba METALLICY, jestli opravdu část rodiny pochází z Polska, a co ze současné scény poslouchá...
---
Burke, jsi poprvé v Česku, proto využijeme příležitosti, a zeptáme se tě i na historii. OK?
Burke: OK.
BUDGIE jsou pro heavy metal jednou ze zásadních stylotvorných kapel, která doslova kovala dějiny.
Můžeš trochu zavzpomínat na jaké muzice jsi jako teenager vyrůstal?
Šedesátá a raná sedmdesátá léta, byla to opravdu tak výjimečná doba, kdy téměř každý kluk chtěl být muzikant?
Burke: V šedesátých letech jsem byl nejvíc inspirován BEATLES. Při jejich hudbě jsem se učil hrát a psát skladby. BEATLES ostatně ovlivnili miliony mně podobných lidí, kteří se rovněž chtěli stát hvězdami. Poslouchal jsem i ROLLING STONES, SPOOKY TOOTH, JOHN MAYALL´S BLUESBREAKERS, JIMI HENDRIX a mnoho dalších. Vedle BEATLES mi ale nejvíc dali LED ZEPPELIN, protože těm se podařilo dostat do rockové hudby heavy sound.
První dvě alba BUDGIE produkoval Rodger Bain. Prý upřednostňoval živé hraní i ve studiu. Bylo to tak? A jak vzpomínáš na spolupráci s ním a jako moc ovlivnil typický sound BUDGIE?
Které studiovky si osobně nejvíc považuješ? Je nějaká taková?
Burke: Prvních pět alb bylo natočeno stejným způsobem. Nachystali jsme si kompletní muzikantské vybavení ve studiu, kam jsme všechno dotáhli, a natočili jsme kompletní instrumentální základy bez vokálů. Jedině ty se dotáčely. Tímhle způsobem nám to fungovalo nejlépe. Snažili jsme se vše dotáhnout až do puntíku. Co se týče naší spolupráce s Rodgerem Bainem, pracovalo se nám spolu výborně. Bylo to dáno tím, že velice dobře rozuměl novému heavy soundu, který jsme se snažili tvořit. Mé nejoblíbenější album BUDGIE je „You´re All Living In Cuckooland“.
BUDGIE vždycky byla kapela, která to uměla na pódiu rozbalit. Na která památná vystoupení obzvláště rád vzpomínáš?
Na klubovou sérii v Barceloně v raných 70.létech, anebo na obrovský opakovaný úspěch na festivalech v Readingu v osmdesátých, či americkou Atlantu v devadesátých?
Anebo jiná?
Burke: Máš pravdu, že jsme na pódiu hodně živelná kapela. Vždycky jsme si živé hraní užívali tělem i duší. Rád sice vystupuju i na velkých festivalech, nejraději ale mám menší klubová vystoupení, protože zde máme lepší zvuk a bezprostřední kontakt s našimi fanoušky. V podstatě je mi jedno, o jaký koncert se jedná, vždy do toho jdeme jako kapela s maximálním úsilím a nasazením. A užívám si to, nemůžu jen tak stát, když hrajeme nějaký hodně dobrý riff, to se vždycky začnu celý kroutit. Za nejlepší akci bych považoval turné po Polsku v roce 1982. Bylo to prostě něco neuvěřitelného.
BUDGIE hráli s interprety jako JUDAS PRIEST, DIAMOND HEAD, OSIBISA, THIN LIZZY, MOTT THE HOOPLE, NAZARETH, MONTROSE, CAPTAIN BEYOND, OZZY OSBOURNĚ a jistě i dalšími. Na koho rád vzpomínáš, s kým se dobře pařilo?
Burke: Nejsem nějakým šíleným vyhledávačem takových pařících akcí. Myslím si tedy, že nejsem dostatečně kvalifikovaný na to, abych to mohl hodnotit. Raději nechám hodnocení dalších kapel někomu jinému.
BUDGIE byla první opravdu tvrdá rocková kapela, co pronikla za železnou oponu. Série koncertů v Polsku v roce 1982 se stala i pro nás tady v komunisty ovládaném Československu něčím neuvěřitelným. Jaké byly tvé tehdejší pocity z návštěvy „jiného“ světa, měli jste tehdy možnost pohovořit s polskými fanoušky? Bylo něco, co tě obzvláště šokovalo?
A tušili jste, jak jste byli populární zde za plotem? Burke: Polsko v roce 82 nám skutečně otevřelo oči. Viděli jsme policii, jak se s nikým nemazlila a procvičovala si prostná s obušky. Taky jsme byli neustále pod dohledem, pár „nenápadných“ nám bylo furt v patách. Fanoušci byli, přes to všechno, naprosto fenomenální. Tak zaujatí naší hudbou a tak doslova zažraní do každého našeho vystoupení, že se to muselo navždy uložit na čestné místo v mém srdci. Miluji je všechny. Od té doby, co komunisti vypadli, se nálada hodně uvolnila a taky se všechno hnulo směrem na západ. Nicméně fanoušci zůstali pořád stejně věrní naší muzice. Velice často se setkáváme s Poláky, kteří byli na některém z koncertů ze zmiňovaného turné. Je to neuvěřitelné, když mi popisují, jaký efekt na ně tehdy naše vystoupení mělo.
Pojďme do současnosti. Na co se můžou fanoušci v pražské Retro Music Hall těšit? Co například vedle staré dobré klasiky uslyšíme ze skvělé "You're All Living In Cuckooland"?
Burke: Moc se na vystoupení v Praze těšíme a můžu ti slíbit, že fanoušci mohou očekávat malé rockové zemětřesení a hodně bouřlivou noc plnou hudby. Určitě mohu příznivcům slíbit, že uslyší skladby z tohoto alba. Kromě toho zazní i starší materiál.
Jak se dostal k hostování s BUDGIE kytarista Craig Goldy? Prý ti ho doporučil Paul Cox? Kytara je pro BUDGIE zcela zásadní, jak se Craig vypořádal zejména s odkazem Tonyho Bourgea, a co nového a svého do live soundu BUDGIE přinesl?
Burke: Máš pravdu, že jsme si vypůjčili Craiga Goldyho z kapely Ronnieho Jamese Dia. Je to vynikající hráč a neměl vůbec žádný problém, aby zanechal svoji stopu v naší tvorbě.
Díky za rozhovor, a ať BUDGIE zboří Retro Music Hall.
--- Technická poznámečka. By mě zajímalo, kdo na těch všech pokoncertních dýcháncích muzikantů vlastně účinkoval? Nikdo se k nim nehlásí, Bourke není zdaleka první :-) JM
Otázky připravil Jaromír Merhaut |
|
|
Poslal merhaut v Saturday, 16. May 2009 @ 23:01:02 CEST (1870 čtenářů)
(Více... | 7 komentáře | Skóre: 4)
|
|
|
| Dave Meniketti (Y&T) - interview pro Spark 6/2009 (merhaut) |
 Dave Meniketti, leader amerických melodiků Y&T, odpověděl Sparku obratem na mailové otázky, a pozval nás na brzký pražský koncert v Retru (sobota 20.6.2009 od 20h). Zde je jako pozvánka na koncert přepis.
Spark: Dave, je to neuvěřitelné, ale tví Y&T (Yesterday & Today) slaví 35 let od založení. Co ti dodává chuť a sílu stále hrát pro fanoušky na celém světě? Dave: Hrát naživo je ten nejlepší pocit, jaký můžeme coby muzikanti zažít. Stále koncertujeme se stejnou vášní, jako když jsme byli mladí kluci. Skvělí fanoušci, které Y&T mají, nám dodávají energii pro každý koncert.
Spark: Jaké budou oslavy?
Dave: Y&T oslaví našich 35 let tím, že zahrajeme písně ze všech našich LP a CD od roku 1976.
Spark: V Česku (Československu) byli Y & T populární zejména v druhé polovině osmdesátých let. Přestože se žádné elpé desky, ani CD, do ČSSR nevozily, prodávaly se pašované na hromadných setkáních fanoušků, která však často rozháněla komunistická policie.
Věřil bys tomu, že jen kvůli muzice končili mladí lidé na policii, i ve vězení?
Dave: To je úžasné a ostudné zároveň. Lásku a porozumění k hudbě nedokáže zastavit žádný jedinec, ani vláda, protože umění je v životě každého hudebního fanouška zásadně důležité.
Spark: Je to první vystoupení Y & T v bývalém komunistickém bloku?
Dave: Ano, tohle bude první koncert Y&T v této části světa. Velice moc se těším na vystupování zde. Netuším jakou účast můžeme na koncertech čekat, budeme ale hrát ze srdce pro jakkoliv velké publikum.
Spark: Můžeš nám prozradit, na co se můžou fanoušci v Praze těšit? Zahrajete jako kapela vedle Y&T klasiky i nějaké tvé skvělé blues?
Dave: Protože Y&T mají spoustu skladeb, budeme na turné hrát pouze Y&T písně.
Spark: Můžeš nám trochu představit současnou sestavu Y&T? S kým kdy hráli, jací jsou to parťáci...
Dave: já - frontman zpěvák, kytarista, původní zakládající člen Y&T. Phil Kennymore: baskytarista, původní člen Y&T. Johny Nymann: kytara. Hrál s takovými umělci jako The Eric Martin Band & Eddie Money. John spolupracoval s Y&T už od poloviny 80 let, nicméně oficiálně je náš kytarista od roku 2003. Mike Vanderhule: bicí. Mike je v Y&T od roku 2006 a hrál s několika kapelami, například SOUL MOTOR. Je studentem u Stevea Smithe (mj. JOURNEY).
Spark: Které období považuješ jako muzikant za své vrcholné, kdy se rockovým a metalovým kapelám jako Y&T dařilo nejlépe? V 80s?
Dave: Řekl bych že konec sedmdesátých a začátek osmdesátých let byly nejvíce příznivé období pro naši hudbu, alespoň co se týká publicity. Tato muzika je dodnes stále velice populární po celém světě, přestože se jí nyní dostává velmi málo pozornosti ze strany médií. Pro Y&T byly nejúspěšnější osmdesátá léta, posledních pět let se nám opět daří skvěle, těšíme se, že to tak bude pokračovat dál a dál.
Spark: Jaký je tvůj názor na současný hudební byznys, na politiku velkých labelů, MTV?
Dave: Hudební business nenávidím od prvních dnů své kariéry. Velká část hudebního průmyslu je dnes ovládána velkými korporacemi, které tento business udělaly ještě zkorumpovanější a neschopnější jakékoliv domluvy, než kdykoliv předtím. Z MTV se stal bezcenný odpad, který dávno není o hudbě, ale jen o ziscích z reklamy.
Spark: Jakou pozici má podle tebe rock a metal v USA, ve srovnání s Evropou a Japonskem?
Dave: Řekl bych, že rock/metal jsou stále populární po celém světě. AC/DC, Ozzy, BLACK SABBATH, VAN HALEN a další stále vyprodávají velké koncerty v US i Japonsku. Rozdíl mezi zeměmi je v tom, že v Evropě fanoušci navštěvují koncerty častěji, než ti v Americe.
Spark: Melodický rock přežil za všechna ta desetiletí Punk, Disco, New Wave, Grunge ...
Myslíš si jako my, že je nesmrtelný?
Dave: Melodický rok nejspíš zůstane populárním hudebním stylem napořád, věřím, že každá dobrá hudba přežije.
Spark: Najdeš si aspoň někdy čas na poslech svých oblíbenců: Hendrix, James Brown, Led Zeppelin, Marvin Gaye, Stevie Wonder, Allmän Brothers, Coltrane... ?
Dave: Ano, stále poslouchám všechny svoje oblíbence, každý den.
Spark: Dovol osobní otázku.
Máš v rodině následníka, muzikanta?
Dave: V rodině nemám žádného muzikanta-následovníka.
Spark: Hodně zdaru, a pozvi prosím naše čtenáře na koncert Y&T :-)
Dave: Y&T se s velkým očekáváním těší na to, jak budeme hrát rockovým fanouškům v Praze. A i když jste o nás ještě neslyšeli, nebo jste nás neviděli live, měli byste se přijít podívat, protože jsme známí tím, že vždy podáme na koncertě zanícený a energický výkon se skvělým muzikantským umem a silnými písněmi. Víme, že v současné ekonomické situaci je to těžké, ale prosím, nenechte si tuto show ujít. Cena nebude velká a bude to stát za to.
Mějte se
Dave
---
Technická: vstupné 550,-Kč |
|
|
Poslal merhaut v Friday, 15. May 2009 @ 00:05:44 CEST (1687 čtenářů)
(Více... | 6 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| Bob Catley - Interview (merhaut) |
I když se to – zejména na pohled - nezdá, Bob Catley je nedílnou součástí bohaté kroniky anglického amatérského sixties bigbítu, kdy jako mladý student hrál v kapelkách s bizarními názvy jako THE SMOKESTACKS, CAPITAL SYSTEMS, LIFE AND CLEARWATER. První profi ostruhy získával počátkem sedmdesátých let v PARADOX.
Malá poznámka na okraj. Stejně by stálo za detailní prozkoumání ono údajné úřední nařízení z počátku šedesátých let, které mělo mladé lidi odvést z ulic a přivést ke sportu, muzice. Všude se zakládaly školní kapely, organizovaly vystoupení a soutěže. Stačí projít CV jakéhokoliv anglického muzikanta ze šedesátých a sedmdesátých let a najdete podobní fotečky rozesmátých mládenců v sáčkách, porůznu opřených o nástroje, staré dodávky.
Bob Catley je neuvěřitelně činorodý a pohodový, rozhovor s ním byl pro mě a syna Filipa osvěžujícím povídáním s muzikantem, který ač vyprodával Wembley a rád zavzpomíná na všechnu tu slávu, nenese v sobě ani stopu hořkosti nad dnešní překotnou dobou, která klasický rock vyhání divže ne do undergroundu. Jeho přirozená víra v sebe sama, MAGNUM, melodický rock i jeho publikum vyzařovala a prosvěcovala to nedělní květnové odpoledne i ze zarušeného přenosu signálu z Londýna.
---
Moje první otázka je k vašemu nadcházejícímu květnovému turné, při kterém navštívíte i Prahu. Jak obvykle relaxuješ před turné – čteš, posloucháš hudbu, děláš nějaký sport, nebo jen tak odpočíváš?
Jak odpočívám před turné? Nacvičujeme novou show. Máme (staro)nového bubeníka, Harryho Jamese (poznámka mj. THUNDER), takže usilovně opakujeme. Vlastně ani není moc času pro odpočinek, je to spíš samá práce a práce, hlavně ono secvičování. Pokud chvilku času mám, tak se podívám třeba na film, nebo něco takového. Hudbu příliš neposlouchám, protože trávím hodně času hraním vlastní muziky. To by myslím zodpovědělo tvou otázku.
Jak jsi řekl, čeká nás velké turné, hrajeme v Praze v Retro Music Hall, 25. května. Před Prahou ještě krátce navštívíme Německo. Velice se těšíme na všechna místa, kde budeme hrát.
Moje druhá otázka se také týká turné. Můžeme v Praze očekávat podobnou show jakou je ta z 2CD Wings of Heaven live?
Ano, přesně tak, naše show bude obsahovat většinu skladeb z Wings of Heaven live, ale budou tam i nějaké skladby z jiných desek. Wings of Heavens live je rozdělena do dvou částí. Budeme mít tentokrát i předkapely. Takže skladby z Wings of Heaven, samozřejmě nejoblíbenější klasické skladby od MAGNUM, ty co mají fanoušci tak rádi, plus pár nových skladeb.
Díky, máme trochu zarušený příjem.
Jsem na svém mobilu doma a taky nemám moc dobrý signál.
Další otázky jsou k historii. Na své stránce máš fotky SMOKESTACKS, CAPITAL SYSTEMS, LIFE AND CLEARWATER. Jsou to kouzelné fotky, vzpomínáš ještě někdy na ty časy, své bývalé spoluhráče, hudebníky kteří tě inspirovali, motivaci která tě na tuhle cestu přivedla? (Bob Catley se pěkně nahlas rozesmál) Zdá se, že ano :-)
No, jak říkáš, je to už velice dávno. První jméno které mi vyskočí je SMOKESTACKS. No je to tak dávno, že už si nepamatuju jména těch kluků. Vím, že jsme hrávali v mládežnických klubech a tanečních sálech, a nedostávali za to moc peněz, pokud teda vůbec nějaké. Popravdě na prvním koncertu - na který jsi vzpomínám – v obchodním centru v Birminghamu - jsme hráli za čokoládové tyčinky J Tak to jsou moje vzpomínky na první kapelu. A to je všechno, na co si tak vzpomínám ... jo taky ještě, že jsme mezi písničkama pořád uváděli jejich názvy ve stylu „a tahle písnička se jmenuje a takhle písnička se jmenuje“. Byli jsme tehdy všichni amatéři, občas to byla ostuda. No, ale časem se to zlepšilo, hráli jsme v lokálních klubech. Nějak v roce 1972 jsme hrávali v nočním klubu v Birminghamu, který se jmenuje Rum Runner a v té době jsme začali psát opravdu dobré skladby. Byli jsme najatí jako taneční kapela, postupem času jsme však hráli čím dál víc vlastních písní, kvůli tomu jsme nakonec byli odtamtud vyhozeni, protože se na ně nedalo tančit, hráli jsme heavy metal, rock, takže jsme z toho klubu museli odejít a předvádět se jinde. Začali předskakovat u WHITESNAKE, DEF LEPPARD. A tak jsme získali svůj okruh fanoušků, že jsme dělali předskokany kapelám, které se staly slavné v osmdesátých letech, jako my. Taky jsme konečně začali nahrávat desky a tak to šlo dál a líp. No ale moje úplné začátky nebyly zas tak dobré, spíš stály za houby. A tak si ani jména spoluhráčů nepamatuju.
To je v pořádku, je to hodně dávno.
Ano, je to hodně dávno a já jsem nikoho z nich od té doby neviděl, každý jsme si šli svou cestou? OK?
|
|
|
Poslal merhaut v Saturday, 27. September 2008 @ 15:46:11 CEST (5067 čtenářů)
(Více... | 18188 bytů | 143 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| boblucan.bloger.cz |
boblucan píše "
Dnes nepředstavím kapelu, ale zajímavý stylový blog Boba Lučana ze Zlína. Potěšující je, že jsme se obratem domluvili na spolupráci, takže se i zde objeví jeho tématické články.
Bob je Goth. Nechám jej hovořit vlastními slovy.
KŘESLO PRO HOSTA: DNES V NĚM USEDL BOB
2008-08-17 21:12:53
BRATRSTVO LUNY ZPOVÍDÁ BOBA Křeslo pro hosta aneb rozhovor s Bobem: „Hudbu poslouchám nonstop.“  Duše bloudící po zákoutích českého internetu, dychtící po setkání s minoritním hudebním žánrem „gothic“ a jeho pocitovými ekvivalenty, musí zákonitě při svých virtuálních toulkách navštívit i blog znalce hudební temnoty Boba Goth Lučana. Kde se vezme v člověku touha a síla zrealizovat takto náročný projekt?
Aby tvůj blog žil, musí být pravidelně aktualizován. Kolik času věnuješ této činnosti?
To je různé, ale snažím se na blogu pracovat zpravidla několik hodin denně.
Spolupracuješ s někým na tvorbě blogu? Jaké další weby považuješ za spřátelené?
Na tvorbě blogu spolupracuji především s Jiřinou, která dělá korekturu a výtvarno a občas i něco sama napíše. Za spřátelené a kvalitní weby považuji Sanctuary a Darkentries. Ti lidé vědí, co dělají.
Bobe, má cenu řešit stále dokola, co je “gothic“ a co „gothic“ není? Vysvětli proč?
(Smích.) Dobrá otázka. Kdyby ses mě zeptal před pár lety, asi bych odpověděl jinak. Ale dnes to asi už smysl nemá. Podívej se, kolik je nejrůznějších podstylů a hybridů. V roce 1991 bych nevěřil, že nálepka „gothic“ bude jednou tak profláklá - rozuměj zprofanovaná - a internet na tom má lví podíl. Spousta mých vrstevníků by to jistě potvrdila. Proto také dávám na svůj blog i jiné hudební styly. Undergroundová scéna je plná nejen souznění, ale i hašteření, pomlouvání, netolerance. Jak se na tuto problematiku díváš ty? Panuje na výsostném území tvých diskusních fór mír, či nikoliv?
Všeobecně je to asi problém. Vyjádřil bych to jako klid zbraní. Z 99% tu panuje mír a diskuse probíhají kultivovaně, ale i u nás se občas to procento nactiutrhačných rýpalů najde.
Před lety sis prý dopisoval a měnil nahrávky s Petrem Štěpánem , leaderem kapely XIII.století. Optikou mediálního světa je Petr dost misantropický, jaká je tvá zkušenost?
S Petrem jsem si psal spíš jako fanoušek a v té době na mě hodně zapůsobil. Ale to asi nebudu jediný, že? Démonická aura kolem Petra je díky textům jeho kapely celkem pochopitelná a v dopisech působil jako pohodový člověk. Ví se o tobě, že máš snad největší sbírku originálních gothic nahrávek z celého světa. Představ čtenářům stránek tvoji sbírku. Jakého exempláře si ceníš nejvíce, který považuješ naopak za zcela raritní?
Díky za otázku. Moje sbírka, v níž gothický rock má prioritu, což jsem už několikrát potvrdil, zahrnuje různé styly. Jinak jsem příznivcem i metalové a popové hudby. Přesný počet svých nosičů neznám, ale bude to něco kolem 8 000 titulů.
A kterých exemplářů si cením nejvíce?
To by byl dlouhý seznam. Určitě sem patří ucelená sbírka originálních CD Davida Bowieho, Sisters of Mercy, Fields of The Nephilim, The Mission, Siouxsie and The Banshees, Bauhaus, The Cure, Clan of Xymox. Za raritní považuji téměř kompletní kolekci originálních CD Christian Death s Valorem i Rozzem. Dále House of Usher, ti mi dali nejvíc práce je sehnat. Hrdý jsem i na CD Jerusalem Syndrome, Rosetta Stone, Ikon, Mephisto Waltz, Sex Gang Children a z novějších například All Gone Dead atd.. Kolik hodin týdně věnuješ poslechu hudby? Posloucháš i jiné hudební styly?
Hudbu poslouchám prakticky nonstop. Vstávám s ní i usínám a to až do té míry, že mám migrény, a sluch už také není, co býval. Cos to vlastně teď říkal?... Humor!
Jsou zkrátka styly, které prostě potichu poslouchat nelze. Například industrial. Ten potřebuji, aby zněl hodně noise. Také si rád pustím metal všech odnoží, zvláště doom, black, death. Ovšem paradoxně z této temnoty jsem schopen vzápětí zabloudit do vln art rocku, peřejí synthpopu nebo vlnek etna. Právě v dnešní době, kdy je gothická „subkultura“ (tohle slovo strašně nerad používám) tak do omrzení omílaná, je to můj způsob úniku do antimódních dimenzí. |
|
|
Poslal merhaut v Sunday, 24. August 2008 @ 19:19:23 CEST (4767 čtenářů)
(Více... | 9689 bytů | 113 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| Hughes, Glenn |
|
PULZUJÍCÍ SKÁLA
 Glenn Hughes patří mezi rockery k všeobecně nejuznávanějším hudebníkům, naprostá většina z diskusních ohniváků, co se rubou o to či ono jméno a jeho (ne)význam v muzice, v případě GH souzvučí pochvalnými výroky. Není divu. Málokdo z veteránů jeho generace si drží výkonnost a formu jako on. Nebudu opakovat, kde kdy s kým a na čem všude hrál, to by připomínalo telefonní seznam. Jen připomenu, že v poslední době zazpíval Kenovi Hensleyovi na jeho albu, letos vydává sólovku a možná se dočkáme i pokračování slavného alba dvojice Hughes Thrall.
Glenna Hughese jsem už naživo zažil před třemi roky, dlouho mi v uších zvonila puncovní zlatá hardrocková ražba, prožilkovaná funky & soulem a prověřená pětatřiceti lety zkušeností. Glenn Hughes je zvláštní persona. Napohled zženštilý zjev suchého stárnoucího narcise se při hře promění v pudově nespoutaný živel, strhávající na sebe takřka veškerou pozornost. Patří mezi pár pěvců, jimž drží ječák i na postarší kolena. Řekl bych, že větší polovinu svých partů oddřel ve výškovém full forte, jen s malou echo pomocí. Ke konci mu spodní část rejstříku zdrsněla lehkým chrapotem, ovšem výšky stále řezaly jak čerstvě nabroušená kudla. Tolik vzpomínky.
--- Na brzké live setkání se samozřejmě těším jak malej Jarda, navíc jsem dostal možnost položit Mistrovi mailem pár otázek. |
|
|
Poslal merhaut v Thursday, 17. April 2008 @ 11:50:53 CEST (1629 čtenářů)
(Více... | 3763 bytů | 155 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| Bonnet, Graham (bio + interview) |
 Pro znalce stále aktivní ikona (nejen) rockového zpěvu. Muzikant, který nedávno oslavil šedesátku, ale tóny drtí svým velkým „tabákovým“ hlasem jako před dekádami. To, co Ritchie Blackmore kdysi vymyslel pro své RAINBOW, to Graham Bonnet se ctí zpívá v různých podobách dodnes. A kde je dnes Ríša víme všichni, že ... P.S. Tak nějak by vypadal James Dean, kdyby dostal šanci zestárnout.
Narodil se v anglickém Skegness, Lincolnshire v prosinci 1947. Již odmala se zajímal o muziku, jako ani ne třináctiletý byl členem školního JOE ROTH ORCHESTRA, do svých 20 let ještě prošel jazzovými SKYLINERS, s Rogerem Sleathem založil BLUESECT a nakonec měl vlastní GRAHAM BONNET SET a BONNAR LAW. Kariérní zlom přišel v roce 1968, kdy producent Robert Stigwood dal Grahama dohromady s Trevorem Gordonem. Pop duo THE MARBLES vyletělo raketově vzhůru do hitparád hned prvním singlem "Only One Woman" / "Walls Fell Down", z dílny Bee Gees. Dodnes můžeme tuto gibbovsky vypjatou árii slýchávat na rozhlasových vlnách. MARBLES ještě nahráli pár singlů a stejnojmenné album (1969). |
|
|
Poslal merhaut v Sunday, 16. March 2008 @ 17:37:14 CET (2326 čtenářů)
(Více... | 15309 bytů | 123 komentáře | Skóre: 0)
|
|
|
| Ken Hensley - rozhovor 8.12.2007 |
 Jenom můj vrstevník a současně hardrocker může pochopit, co to je sedět tváří v tvář Kenovi, hudebnímu idolu mládí, a mít možnost se jej ptát. Slova jsou málo.
Před pěti lety jsem si s Kenem popovídal o historii Uriah Heep, Gods, Head Machine, o Davidovi Byronovi i o drogách. V novém rozhovoru, uskutečněném 8.12.2007 odpoledne, jsem navázal. Kolega a kamarád Jarda Loucký strávil s Kenem coby předkladatel a průvodce půl dne, mnou připravené otázky tedy kladl a případně doplňoval on.
JL: Kene, vítej nazpátek ve Zlíně. Pamatuješ si svou minulou návštěvu zde? Myslím, že je to více než pět let co jsi tu byl naposled. Máš vůbec čas sledovat, kde všude hraješ?
KH: Ano, pamatuju si když jsme tu byli naposled. Pamatuju si že jsme přijeli, zaparkovali támhle, odehráli jsme show, pak jsme nastoupili do autobusu a odjeli někam jinam. To si tak asi pamatuju :-) Ale vím, že jsem tu hrál, že tu bylo kvalitní obecenstvo a těším se až zde budu hrát dnes večer.
JL: K Tvému poslednímu CD. Když jsi na něm pracoval, vzpomínal jsi na některé z hudebníků, se kterými jsi hrál ve své kariéře?
KH: Ano, to album je celé o hudebnících se kterými jsem hrál. Celé. Ta nahrávka je o životě rokové hvězdy v sedmdesátých letech. Nicméně já ten příběh můžu vyprávět pouze tak, jak jsem ho viděl vlastníma očima. Ale byly v něm samozřejmě zapleteny stovky dalších hudebníků, kteří si tou dobou prošli a jimž jsem složil svou poklonu.
|
|
|
Poslal merhaut v Friday, 14. March 2008 @ 15:59:35 CET (1643 čtenářů)
(Více... | 13845 bytů | 165 komentáře | Skóre: 5)
|
|
|
|
