ROCKWEB + CD KLUB MCD

Skvělý film Piráti na vlnách onu dobu podal odlehčenou, stylizovanou formou, a nasměroval na offshore rádia současná média. Bohužel, většina tuzemských písánek je šita sice mládežnicky rychlou, ale zmatečně škobrtavou jehlou mistra Wikidala…

Čtivým bych proto zásadní dobový fenomén šedesátých a částečně i sedmdesátých let připomenul rozsáhlejším materiálem na pokračování.

Zemětřes

Z pohledu rockera rozhlasáka je zásadní co vzduchem lítalo po velkém rokenrolovém zemětřesení. Stoletou historii rozhlasu ponechme pro tentokrát stranou. Jen zmíním, že už předválečnému evropskému éteru vládlo Radio Luxembourg, takže mělo na co navazovat. Vždycky to byla stanice pro mladé, na přelomu padesátých a šedesátých let se zasloužila o rokec a bigbít jako nikdo na světě.

V druhé polovině 50.let se v USA objevil teenagerovský fenomén. Tehdejší mladí se jako první generace totálně vymkli z přebírání a mírnému upravování zvyků rodičů. Rokenrol a Elvis teenagery doslova vyrval z přediva nalinkovaných cest, přišel James Dean, Marlon Brando, motorky, auta… a s tím vším spojené utrácení peněz.

Nebyla by to Amerika, aby nerozpoznala obrovský obchodní potenciál teenagerů. S reklamou samozřejmě souviselo i rozhlasové vysílání. Nejenom známí průkopníci rokenrolu jako Alan Freed se zapsali do dějin. O některých dalších bude řeč, zaslouží si to.

Export americké hudby, filmů, životního stylu do celého světa zde byl, je a bude napořád, ať se Bin Lulíni vztekají jak chtějí. V druhé polovině padesátých let, přes anglické, německé a holandské přístavy vtrhla nová rokenrolová kultura na starý kontinent jako tsunami. Z její divoké pěny se zrodili Beatles, Rolling Stones, Animals, Who a další, kteří se - coby první britská invaze - přelili v polovině sixties přes Atlantik zpět do USA.

Laxík 208 metr hltaly po večerech desítky milionů posluchačů, i v Anglii, kde kupodivu BBC stále spala na válečných vavřínech. Jediný pořad pro mladší, sobotní Skiffle Club, nemohl poptávce stačit.

Skandinávští rybáři na lovu

2.srpna 1958 se na frekvenci 88Mhz vzduch mezi Dánskem a Švédskem zatetelil rokenrolem, jazzem a popíkem. Začalo vysílat Radio Mercur, první lodní pirátská stanice.

Bez povšimnutí velkého světa tak začala nová žhavá epocha rozhlasového vysílání. Kdo by to byl do chladných seveřanů řekl.

Zakladatelem Rádia Merkur byl Peer Jansen z Kodaně. Jako jiní mladí Dánové ladil Laxík a American Forces Network. Při své cestě na jih Evropy zjistil, že Američané používají ve Středozemním moři vysloužilé vojenské lodě k vysílání do východního bloku. Jansena to inspirovalo k myšlence šířit podobným způsobem ne politiku, ale muziku. V Dánsku je víc lodí jak lidí, to problém nebyl. S právní kličkovanou mu pomohl bratranec, student práv Boerge Agerskov. Ten si uvědomil, že v zákonech je mezera. Na jednu stranu měl stát na rozhlasové vysílání monopol, soukromá rozhlasová stanice nebyla možná, na druhé ale zákon hovořil pouze o vysílání z území království, s možností vysílání z mezinárodních vod nepočítal.

Technickou stránku věci si vzal na starosti švagr William Petersen, vášnivý radioamatér. Zkonstruoval FM vysílač. Všichni ostatní piráti vysílali z důvodu dosahu v pásmu středních vln (AM) takzvanou amplitudovou modulací, která ale u hudby limitovala přenášený frekvenční rozsah na 9kHz. VKV vysílání s frekvenční modulací umožňovalo rozsah do 15kHz, což už je docela slyšitelný rozdíl v kvalitě. To jen na okraj.

Finance Peer sehnal prostřednictvím šéfa rodinné firmy u které pracoval, Ib Fogha. Projekt nabral ambiciózní směr.

V Kodani, v budově bývalého argentinského velvyslanectví, vzniklo nové nahrávací studio, byl najat vlastní rozhlasový big band, nahrávalo se do zásoby, instalovala vysílací technika, dávala dohromady parta techniků, posádka. Přípravy zabraly od léta 1957 veškerý čas stále širšího týmu lidí.

I Dánsko bylo v polovině padesátých let konzervativní země, mladí měli za úkol navázat na kariéry rodičů, víceméně pokračovat v rodinných řemeslných i jiných profesních tradicích. Zlom nastal právě v roce 1957, kdy i do Kodaně doputoval s filmem Rock Around The Clock Bill Halley a jeho Komety. Pak přijel koncertovat živý Tommy Steele. Taneční školy začaly vyučovat rokenrol. Dobový tisk psal vyděšeně o zhypnotizované mládeži, svíjející se do extáze za zvuků šamanských rytmů, jak u primitivních národů, indiánů, kanibalů. National Radio odmítlo hrát rokenrol z důvodu, že nebude podporovat masovou hysterii.

Tím vším bylo zaděláno na Merkurův obchodní úspěch.

Zatímco na zemi všechno probíhalo podle plánu, bouřlivé moře a technické potíže na lodi odkládaly plánovaný start. Konečně se druhého srpna padesátého osmého v Kodani z mnoha rozhlasových přijímačů ozvalo “You’re listening to Radio Mercur!” Zatím tedy jen někde, výkon jel na třetinu, nestabilizovaná loď vysílala všude možně, jen ne správným směrem. I přesto se podle mne Merkur stal Sputnikem nezávislého rozhlasového vysílání.

Přestože si stanice rychle získala oblibu, příjmy z reklamy byly slabé, inzerenti novému médiu příliš nevěřili. Hrozila finanční katastrofa, výplaty se opožďovaly, big band hrál za sliby. Situaci zachránil překlenovací úvěr, stanice se na trhu chytla, a od srpna 1959 se Radio Mercur dostalo do černých čísel. Slušně vydělávalo až do června 1962, kdy vyšel v Dánsku zákon, který zakazoval na území Dánska vyrábět rozhlasové pořady pro rozhlasové stanice typu Mercur. Ultimátum znělo, konec července 1962 rovná se konec vysílání. Po třech rebelských srpnových dnech dánská policie vstoupila na palubu a zabavila loď i s technikou.

Lavina se už ale nedala zastavit. V létě 1958 například vznikla ve Švédsku odnož Skaanes Radio Mercur, která se střídala ve vysílání s dánskou sekcí Radia Mercur. V roce 1962 se Skaanes Radio Mercur změnila na Radio Syd. V dubnu šedesátého začala fungovat stanice V.R.O.N., později známá jako Veronica. O rok později míří na Stockholm antény Radia Nord, které - jak ještě bude řeč - přineslo do Evropy americké know-how, předchůdce playlistů! V Dánsku vznikla nakrátko konkurence Commercielle Danmarks Radio, brzy se ale přidružila k Merkurovi.

Prvním britským pokusem, dá-li se to tak říct, byly na podzim 1960 programy vysílané v angličtině z Radio Veronica na vlně 192 metrů pod souhrnným názvem CNBC (Commercial Neutral Broadcasting Company.)

www.radio-mercur.dk

Voláme Londýn

Mezitím ale Radio Luxembourg stále více ovládali vydavatelští giganti jako Decca, Capitol, EMI. Mladá muzikantská krev doslova klokotala v podpalubí anglických i kontinentálních klubů, mezi širší veřejnost se však spousta skvělé hudby, ani na slavné dvěstěosmičce, nedostala.

Počátkem 60.let přichází do Londýna zásadní postava našeho příběhu, výstřední Ronan O´Rahilly z bohaté irské rodiny. Měl v plánu začít pracovat ve filmové a hudební branži, především akcelerovat mladé nadějné umělce.

Usadil se v Soho, zřídil si vlastní rhythm & bluesový klub, spřátelil s Alexisem Kornerem, Georgie Famem, pro Erica Burdona údajně vymyslel název kapely The Animals. Protože ale koncerty jeho chráněnců v malých klubech byly příliš pomalým způsobem jak je prosadit, investoval do pořízení promo acetátů, a začal s nimi obcházet a obesílat rozhlasové stanice. Když stále a stále narážel na zabedněné broadcastery, kteří se mu vysmívali anebo dávali „dobré“ rady typu „zkuste to, až budou mít ti ušáci smlouvu s velkou firmou“, vznikl v jeho hlavě plán.

Existují dvě verze, co a jak se stalo. Sami si vyberte svou :)

Jak praví báje, katalyzátorem byla náhodná schůzka s dívkou, která mu povykládala o oficiální americké stanici Hlas Ameriky, vysílající z lodi. Neváhal, zašel si na americkou ambasádu pro pár technických informací, vydal se za provozovateli pirátských lodních stanic Radio Nord a Veronica, a bylo vymalováno. Mezinárodní vody za třímílovým pásmem byly pravou oázou pro opravdu svobodné muzicírování. Stačilo mít loď zaregistrovanou v zemi, které vysílání z lodi plující pod její vlajkou nevadilo, třebas v Panamě.

Plán na Radio Caroline tak navázal na první pokusy vysílání z rybářské lodi u skandinávského pobřeží z konce padesátých let (Radio Mercur), i na kolegy z Nordsee a Veronica. Zásadní rozdíl byl v dopadu vysílání. Anglie v době ekonomického boomu, kulturní i technické revoluce byla zlatým dolem.

Stanice byla pojmenována po dceři prezidenta Kennedyho, když byl na své cestě po USA O´Rahilly okouzlen obálkou Life s Karolínou hrající si pod stolem v Oválné pracovně.

Nebáje tvrdí, že Caroline byla „vynálezem“ šéfredaktorky luxusního společenského magazínu Queen, Beatrix Millerové. Byla to fiktivní typizovaná čtenářka magazínu, dlouhovlasá dívčina, co v šestnácti opustila školu, není žádná intelektuálka, a ráda skotačí v posteli. V rámci rozšířené strategie jak oslovit swingující Londýn vznikl i plán na vytvoření rozhlasové stanice pro mladé. Oficiálně to nebylo průchozí, proto vydavatel Jocelyn Stevens stanul po boku Ronana O´Rahillyho v projektu offshore rádia.

Další stopa vede do Dallasu, za dvojící Gordon McLendon - Clint Murchison, která v roce 1961 provozovala u švédského prostředí Radio Nord. Mc Lendon byl rozhlasovým vizionářem, předběhl dobu síťováním rozhlasových stanic i Top40, bez čehož si nelze představit dnešní vysílání, a byl i prvním, kdo provozoval opravdové živé nezávislé vysílání z lodi.

Aby toho nebylo málo, na scénu přibývá Alan Crawford, snažící se získat peníze pro projekt Radio Atlanta. Crawford později obvinil O´Rahillyho z vykradení projektu Atlanta, ten oponoval, že plány na Radio Caroline byly z větší části hotové ještě předtím, a že partnerství s ním naopak zachránilo Atlantu.

Radio Atlanta byla offshore komerční stanice, fungující krátkodobě u jihovýchodního pobřeží Anglie od 12.května do 2.července 1964 z lodi Mi Amigo, která pár let předtím, pod názvem Bon Jour MV, sloužila pro vysílání stanice Radio Nord. Ačkoliv Atlanta i Caroline navenek kooperovaly, ve skutečnosti zuřil boj kdo z koho. První šla do éteru Caroline (28.března 1964) z lodi Fredericia. Navzdory předběžné dohodě zamířila ne na sever, kde měla pokrývat Irsko, Skotsko a severní Anglii, ale na jih, do oblasti Essexu, v dosahu Londýna a celého jihovýchodu.

Na velikonoční pondělí 64´ tak zazněla památná slova „This is Radio Caroline on 199, your all day music station“, a spustila Not Fade Away od Rolling Stones, s věnováním Ronanovi…

Tím končil monopol BBC a Luxembourgu 208, tvář britského rozhlasového trhu byla navždy změněna.

Radio Atlanta na oplátku svým pokusným večerním vysíláním obsadilo stejnou frekvenci (1520kHz) jako Radio Caroline, které zprvu vysílalo jen přes den. Teprve po čase Atlanta přešla na svou vlastní frekvenci 1495kHz. Většina programu byla připravena v Londýně a vysílána ze záznamu.

Zakrátko ale Crawford boj vzdal, spojil se s O´Rahilly a obě lodi začaly vysílat kooperovaně jako Radio Caroline South (ex Atlanta) a Radio Caroline North. Anglie byla sevřena z obou stran.